Jak to prožívala máma

Já Vás zdravím jsem máma Oliho Jana a ráda bych vám povyprávěla příběh  mého syna Olivera.

Jako každá máma se nesmírně těším na příchod syna. První potomek v rodině. Všichni se těší, jsou nervózní a čekají kdy to přijde. Je den D. 1.11. v 21 hodin jedeme na pohotovost, začínám lehce špinit. Kontrola proběhla v pořádku, prcek je taky v pořádku , můžete domů. 2.11. mám kontrolu u svého gynekologa. Na kontrole mi pan gynekolog říká, že probíhá porod a jste otevřená na 4,5cm. Smích na tváří a říkám si to je brnkačka haha.. co je na tom tam strašného.

Přijíždíme do nemocnice. Najednou se mě zmocňuje strach a nedovedu si představit že za pár hodin budeme rodiče, ale nesmírně se těšíme na nejkrásnější období našeho života. Jenže to se během několika vteřin změní na noční můru. Najednou hromada doktorů a prcek nikde. Čekáme a těšíme se až nám syna dají do náruče. Uběhne pár minut, mi to přijde jako několik hodin. Otevírají se dveře a vchází paní doktorka,, Váš syn je v kritickém stavu, nemůže dýchat, bude převezen do Ostravy, je mi to hrozně líto.¨ Co?, to je nějaká blbost, to se mi určitě zdá. Stále koukám na dveře a věřím že nám syna donesou. Přichází porodní sestra ,, maminko jste moc statečná , držím palce a myslím na vás. ¨ Já nejsem schopná ze sebe vydat slovo jen mlčím a ležím. Doktoři domlouvají převoz Oliverka i mně. Syn jede hned, já až na druhý den.

Vcházím na novorozeneckou jednotku intenzivní péče a vidím otce se synem v náručí, najednou mi padá obrovský kámen ze srdce, je to nesmírná úleva a konečně jsem strašně šťastná, konečně vidím syna. Bohužel tohle nám dlouho nevydrželo. Oliverek se vůbec nelepší, spíše zhoršuje. Moje časté otázka v hlavě, BUDE ŽÍT? NEBO UMŘE? CO BUDE DÁL? PROČ MY? PROČ OLIVER?. Brečela jsem pořád. Bylo to strašné, ještě teď mám slzy v očích ,když si to v hlavě promítám.

Čas plynul,  byli to hodiny strávené na JIP u Oliverka, dny, týdny, měsíce...

 Oliverek toho podstoupil opravdu hodně na měsíční miminko, třikrát na sále, lumbální1 punkce a asi milión odběrů krve. Na magnetické rezonanci našli útvar blízko hlasivek, neprokrvený skvělá zpráva není to nádor. Za dva dny šel na sál. Útvar odstraněn Oliver je zaintubovaný. Po týdnu Oliverka odintubovali, nádherně dýchá nemohu uvěřit, konečně, štěstí, radost, něco nepopsatelného. Uběhlo pár hodin a Oliverův stav se opět zhoršil, plus zápal plic do toho. Pane bože co jsme komu udělali, kdy bude konec. Jak na houpačce, během pár vteřin jste opět tam, kde jste byli na samém dnu. Síla na bodě nula. Uzavírám se do sebe. Chci mít kolem sebe jen rodinu, nikoho jiného. Pohled na šťastné rodiny se zdravými dětmi mě ničí.

 Po konzilium lékařů se shodli pro zavedení tracheostomie a převoz na dětskou kliniku. První vánoce v nemocnici, odloučení od rodiny, reality, celé 2 měsíce.

Oliverek všechno krásně zvládá, dýchá spontánně bez kyslíku a přístrojích. Huráááá. 31. 12. 2021 Jedeme konečně domů!